Co se lidem, kteří nevidí, v neverbálním projevu často stává? A k čemu je dobré se řečí těla vůbec zabývat, když přeci nevidím? Jak vypadá mimická rozcvička a čím nám může být prospěšná?

Nejen tím jsme se zabývali 14. října při prvním setkání našeho podzimního neverbálního kurzu.

Během tří a půl hodiny jsme se třeba věnovali tomu, jak variabilní a jedinečné je mávání, jak vidícímu člověku přirozeně a přesvědčivě rukou ukázat, jakým směrem jsou dveře, na které se nás ptá, jak celou svou bytostí vyjadřovat, že mě ten druhý zajímá, že mu bedlivě naslouchám a že o náš rozhovor stojím.

To je jen pár ukázek témat z programu, který byl nabitý spoustou dalšího.

V těchto dnech si připravujeme podklady pro individuální konzultace s každým z účastníků zvlášť. Kurz dokončíme 11. listopadu opět na společném setkání.

Jestli byste stáli i vy o to projít takovým programem, budeme rádi, když se nám ozvete.

Pokud se přihlásí dostatek zájemců, s chutí kurz zorganizujeme i příští rok.

Za Rozhlednu se na vás těší

Hanka a Pavla, lektorky kurzu