Jako malý jsem nemohl přijít Malému princi na chuť a Exupérymu na jméno. Je pravda, že v době, o níž je řeč, mě spíš bavily různé ty mayovky a verneovky a daleko víc mě vzrušoval Nautilus než nějaké zádumčivé plky o růžích a beráncích. Hlavní příčinou mé averze k tomuto dílku byl ale ten malý a zřejmě nejznámější citát, který si kdekdo bere do úst a raduje se, jak je úžasně hluboký a pravdivý. Samozřejmě mám na mysli onen liščí štěk o tom, že správně vidíme jen srdcem a co je důležité, je očím neviditelné. Antoine tím vlastně říká, že zrak je nedůležitý. To může napsat někdo, kdo se prohání v aeroplánu a zrak mu slouží očividně dobře. Ale vysvětlujte to 9letému klukovi, který to právě v plné rychlosti napral do stromu, před kterým ho ten důležitý zrak v srdci jaksi nevaroval. Když jsem si se slzami v očích zamačkával bouli, říkal jsem si, že ten Exupéry musel bejt pěknej kretén.

No, dnes už jsem mu odpustil a pasáž o ochočování patří k mým nejoblíbenějším. Ale stejně si na něj občas zanadávám, když třeba přijíždí tramvaj a můj správný zrak v srdci mlčí o tom, co je to za číslo. Nebo když mluvím s nějakou sympatickou slečnou, celkem bych ten správný zrak v srdci vyměnil za trochu toho nedůležitého a falešného, abych se podíval, jaké má ta slečna … „srdce“.